12.04.2013
Jan Král

Alkohol? Jen jako lék, přiznává další stoletá Liberečanka

Liberec má dalšího stoletého občana. Sté narozeniny oslavila ve středu 10. dubna v Domově seniorů Liberec - Františkov Marie Pokorná.

„Kolik je mně roků? No, přece padesát,“ tvrdila Marie Pokorná, když jí přišel do Domova seniorů Liberec – Františkov popřát ke stým narozeninám náměstek primátorky pro školství a kulturu Kamil Jan Svoboda. Marie Pokorná patří k nejstarším obyvatelům domova, a protože ji už hodně trápí sluch, mluvil o jejím životě a názorech její syn Jiří.

„Celý život žila maminka velmi střídmě. Maso jedla jen v neděli. K tomu fyzicky pracovala, nejdřív na poli a později ve fabrice. Nikdy nekouřila. A ani alkoholu moc nedala, maximálně si na Silvestra připila šťopičkou vaječného koňaku, a někdy také vodou, protože říkávala, že i přípitek vodou je přípitkem. Jinak používala alkohol jen jako lék, například na vypláchnutí pusy, když ji bolely zuby,“ prozradil Jiří Pokorný.

Jak doplnil, i ve svém požehnaném věku jí maminka všechno a ze všeho nejraději má jednoduchá jídla a hlavně sladké. „Jejím celoživotním oblíbeným nápojem je mléko, to pije denně,“ doplnil syn Marie Pokorné.

Marie Pokorná se narodila 10. dubna roku 1913 u Mělníka jako první ze dvou dětí. Rodina se brzy odstěhovala do Nové Vsi u Kralup nad Vltavou. V Nové Vsi vyrostla, vdala se a narodily se jí dvě děti. Po válce byl její manžel přeložen do Chomutova a v roce 1946 se za ním odstěhovala celá rodina. Když v roce 1986 ovdověla, přestěhovala se za svým synem do Liberce, kde žila sama v bytě v panelovém domě na sídlišti Rochlice až do svých devadesáti let. Od února 2004 žije v Domově seniorů Liberec – Františkov. Marie Pokorná vychovala 2 děti. Má 3 vnoučata a 4 pravnoučata.

„Paní Pokorná je hodná, i přes svůj vysoký věk pořád optimistická a veselá,“ řekla ředitelka domova seniorů Ludmila Šlechtová.

V domově ve Františkově žije nyní 200 klientů. První senioři se sem stěhovali v prosinci roku 2003, letos tedy domov oslaví 10 let svého trvání. Nejmladšímu klientovi je 67 roků. Seniorů, kteří zde bydlí po celou dobu historie domova, je už minimální množství. „Zájem lidí je větší, než kolik jich můžeme k nám vzít. Přednost mají ti senioři, kteří pomoc druhých nejvíc potřebují,“ doplnila ředitelka. V posledních letech se každý rok obmění asi polovina zdejších klientů.

Text a foto: Zuzana Minstrová

Nastavení cookies